Víte, že už možná vaše dítě nebude umět psát “hezky česky”. Respektive nebude se učit psací latinku tak jak jí většina z nás, starších ročníků, zná.

Vznikl jakýsi pokus, dlouhodobá studie, jejíž výsledkem je nové písmo, které by mělo ručně psanou latinku nahradit. A to prakticky všude v učebnicích, dětských knihách. Školáci se jej budou samozřejmě učit psát.

Proč proboha?

• Bodů o které se studie opírá je mnoho. Vyberu podle mého nejzajmavější z nich.
• Ručně psaná latinka je složitá pro malé děti a její učení je zdlouhavé.
• Každá doba by měla mít formu písma, která ji odpovídá.
• Klasická ručně psaná latinka je stará a není kompatibilní s dnešním digitálním světem.
• Nové písmo je lépe čitelné a nepodléhá destrukci s osobním stylem pisatele. Vytváří jednoznačný a snadno čitelný standard.

Nebudu rozebírat podrobnosti, k tomu použijte odkazy na konci stránky. Naleznete příznivce i odpůrce. Já se budu věnovat písmu trošku z jiného pohledu. Pokusím se použít selský rozum. Ten evidentně nebyl prioritou oné studie.

Zjednodušení

Zálkadní prvkem argumentace studie je zjednodušení glifů (tvarů) písmen. Bohužel jaksi to není zjednodušení ale vytvoření nových znaků. Abeceda přebírá mnoho znaků z tiskové normy. To má jednu jedinou výhodu (pro čtenáře). Lépe se čte. Nevýhody převažují a výhody pro pisatele prakticky neexistují. 

Autoři se evidentně nazaobírali zjednodušováním. Vystačili si s vyhozením některých písmen a jejich nahrazením tiskovou formou. Psací latinka, dle mého názoru zjednodušit lze. A to tak významným způsobem, že se nemusí bourat její koncept a bude dosaženo lepších výsledků při učení i při psaní.

Rychlost psaní

Písmo nelze psát jedním tahem. Výsledkem je mnohem pomalejší psaní. Jak to, že je písmo pomalé? V návrhu písmo řeší pouze tvary znaků. Neřeší jejich spojení. Tudíž se vše píše po písmenkách mezi kterými jsou mezery. Minimálně je tedy nutné přerušovat kontinuitu tahu při psaní slov.

Více tahů při psaní

Převzetím tiskacích písmen se dostává pisatel do problému s počtem tahů na písmeno. Zatímco velké psací E lze napsat jedním tahem, tiskací E píšete třemi tahy. Navíc abeceda přidává na tazích něčím, co lze pojmenovat jen jako pseudopatky. Jsou to takové rádoby patky, které nejsou všude, lomí rovné čáry a přidávájí komplikovanost do “jednoduchého” fontu. Nechtěl bych takto psát třeba diktát, jenž je oblíbenou kratochvílí základních škol.

Nexistující napojení jednotlivých písmen nedrží linku a pisatel musí hledat počátek nového znaku vždy znova a znova. Školáci budou mít problém držet proporce mezer mezi písmeny a slovy. O poskakování písmen nahoru a dolů ani nemluvě. Ono to pak s tou čitelností nebude nijak slavné.

Argument, že většina lidí si upraví původní latinku (například vložením kapitálek) a potlačí výhody psacího písma je sice pravdivý, ale s didaktikou nemá nic společného. Nejvíce toho napíšeme psacím písmem na základních školách a tam je rychlost a celková kontinuita psaní slov k nezaplacení. V okamžiku kdy si školák začne upravovat písmena a formovat výraznější osobní styl, už jeho texty prakticky nikdo nečte. Klasická psací latinka vždy dává možnost výběru. Pisatel může psát pomaleji, ale hezky nebo naopak rychle a méně čitelně.

Věkem u většiny lidí využití psacího písma klesá. Většinu toho co máme dnes napsat, píšeme na počítači. Osobní, rukou psané dopisy naopak získávají punc důležitosti a tam není psací písmo (i hůře čitelné) na překážku.

Každá doba si žádá svoji formu písma.

Trošku absurdní. Historie si toho žádala mnohé, písma se měnila, vznikala a zanikala. Důvod změn byl většinou podnícen technologickým pokrokem a vývojem psacích potřeb. V ukázkách studie naleznete římské kamené desky s vytesanými texty. Jak to proboha souvisí. Technologie kamene a kladiva, husího brku, kalamářů a inkoustů, je jaksi mírně za námi a nelze tedy dost dobře argumentovat, že technologie si vyžaduje to a to.

Podle čeho se určuje, co si doba žádá, jaký je interval? Nebo že by měli autoři již připravený další písma do příštích let?

IT, počítače, OCR a všobecně kompatibilita s digitálním světem

Z opačného konce technologického řetězce útočí na ručně psanou formu textu masy výpočetní techniky, klávesnic, dotykových a jiných rozhraní, které ale psanou formu nevyžadují.

OCR bude snažší. Jistě, ale kolik toho opravdu dnes ručně napíšeme? Skoro to vypadá jako bychom měli vzít tužku do ruky a psát na monitor písmenka. Počítač je bude rozpoznávat s grácií a nonšalancí. Opravdu si myslíte, že to bude rozhraní budoucnosti? Osobně tuto variantu nepředpokládám.

Měnit písmo pokud splňuje požadavky a je efektivní - je nesmysl. 
Evidentní je se zde projevuje tendence udělat něco za každou cenu. Jen tak aby to bylo. 

Absurdita

Všimněte si například Japonského písma. Máte pocit, že je jednoduché a čitelné? Moc ne. A víte jak to japonci řeší? Mají tři abecedy (Katakana, Hiragana, Kanji), pro každou abecedu jiné písmo. Optimalizace písma je zde patrná ve smyslu složitosti znaků. Kanji je taková ta hromada čárek v jednom znaku, která znamená celá slova a někdy i věty. Hiragana je prakticky fonetický přepis slabik (japonci mají slabiky místo samostatných písmen). Znak z Kanji lze tedy přepsat více znaky v Hiraganě. Poslední abecedou a nejnovější abecedou je Katakana. Prakticky totožná s Hiraganou, jediná změna je ve složitsti znaků, které jsou ještě jednodušší než v hiraganě.

A proč tři abecedy? Rozuměj tři fonty - písma? Kanji je pro Japonce historie a s ohledem na jejich mentalitu budou tuto abecedu používat ještě za 1000 let, bez ohledu na jakoukoliv technologii, společenskou změnu a složitost písma. A to i přes to, že vlastně žádný Japonec nezná všechny znaky - není schopen se je naučit.

Hiragana už je i pro “normální lidi” a dá se celkem snadno pochopit i naučit psát. A katakana? Nejčastěji ji najdete v elektronických zařízeních. Je tak jednoduchá, že ji lze jednoduše zobrazovat i na titěrných displjích, diářích mobilech a dalších ...

Když si tedy uvědomím co musí běžný školák v Japonsku pojmout? Naučit se pevně dané znaky z Kanji a naučit se dvě abecedy pokaždé jinak psané. Připadá mi český návrh jako absurdita absurdit, navíc celkem nedomyšleně provedená. Provedená sice odborně, podle výzkumů, ale velice neprakticky. Výsledkem je takový relativně hezky vypadající český zmetek, který pisateli nepřinese téměř žádné výhody. Respektive z pisatele se stává jakýsi sazeč písmen. 

Možná by mohla vláda prosadit razítka. Nikdo by se nemusel učit nic. Mohl by si koupit razítka s fontem jaký by se mu líbil. A hezky by se sázela písmenka po písmenku :) Koucourkov! 

http://lencova.eu/cs/uvod/comenia_script