Před nedávnem jsem si přečetl článek v Reflexu od X. Doležala. Redaktor je znám svým vyhraněným postojem a musím mu dát za pravdu. Musím dát za pravdu i německému soudu, který uznal hon na kuřáky jako diskriminační.

Jsem kuřák. Nejsem xenofobní, jsem tolerantní a celkem svobodomyslný. Naprosto chápu znechucené nekuřáky, že jim to smrdí. Chápu, že normální je nekouřit. O tom by dalo ale do jisté míry polemizovat. Z biologického hlediska je samozřejmé, že kouření škodí zdraví. Je to výdobytek člověka, který si je ochoten za jistého rizika, ničit zdraví. Po právní stránce a s ohledem na postoj státu, si nejsem tvrzení „normální je nekouřit" zcela jist.

Pokud by tomu tak bylo, proč na sebe stát bere roli dealera „drog". Alkohol a cigarety jsou lehké drogy, které jsou legalizovány a tedy povoleny. Debata nad tím, zda někomu kouření vadí nebo ne, je tedy zcela nepodstatná. Dokud se bude jednat o legální podnik pod patronací státu, předpokládám, že si mohu zapálit, kde budu chtít. 

Samozřejmě nelze mít tak extrémní požadavky. Chápu, že pro zachování čistého štítu musí stát vytvořit jakési mantinely. Proč? Protože chce inkasovat peníze z prodeje cigaret a zároveň si nemůže dovolit rozházet nekuřáky.

Dejme tomu, že nastavené omezení pro kuřáky jsou přijatelné na veřejných místech, která spravuje stát. Budiž se na místech, která jsou výsostně státním územím -  na úřadech nekouří. Jsem schopen to pochopit a přijmout.

Co nechápu je, jak si stát může dovolit omezovat osobní svobodu a možnost rozhodování v podnicích, které mu nepatří. Proč je vlastník restaurace omezován a je mu diktováno, jak má podnik zařídit, proč musí mít oddělené místnosti pro kuřáky a nekuřáky. Dle chování státu jsou si kuřáci i nekuřáci rovni.
Proč tedy dělat rozdíly?

Neměl by mít vlastník restaurace volnou ruku, v tom jak svůj podnik zařídí? Stát může akorát donutit restauratéra označit podnik za kuřácký či nekuřácký, potažmo kombinovaný. Pokud si majitel zřídí kombinovaný podnik, měl by splnit podmínky, které mají být stanoveny tak, aby žádná ze stran nebyla zvýhodněna.

Naopak by neměl být nucen, zřizovat podnik, který je kombinovaný. Pokud si otevřete kuřácký podnik a zjistí, že se jeho klientela skládá převážně z nekuřáků, možná svůj podnik přehodnotí. Pokud tomu bude naopak, měl by nekuřák respektovat, že je podnik kuřácký. To znamená, že i když ve vašem okolí není široko daleko jiná restaurace, je na nekuřákovi zda podstoupí „jedovou kůru" v zakouřeném prostředí místní hospody nebo ne. Nikdo ho nenutí do takového podniku jít.

Nechápu, proč by mi měl někdo nařizovat, že musím být podobojí. Je to přece můj podnik a navíc stát prodává cigarety naprosto legálně všem od jejich osmnáctých narozenin. Proč se tedy ti nekuřáci tak rozčilují.

Už slyším ty klasické odpovědi o pasivním kouření. A že číšníci pracují v ohrožení a podobně. Ale vážení, kde to jsme? Pokud budu někde žádat o práci a bude mi sděleno, že jsou při práci jistá rizika, mám právo se rozhodnout, zda do takové práce nastoupím nebo ne. Nebo tomu tak není? Můj astmatický kamarád chtěl jako kluk dělat horníka. Má smůlu, nemůže. Neexistují bezprašné uhelné doly. Takový nekuřák, by měl alespoň šanci najít si svůj nekuřácký podnik. To můj přítel takovou volbu nemá.